Izabela Hajduková – příběh jedné tužky, která se znovu nadechla

Kreslení mě provázelo od útlého dětství. První linie vznikaly po boku mamky, nejčastěji jsme zachycovaly koně – silné, svobodné a hrdé tvory. Jak roky plynuly, moje pozornost se přesunula k módě, k tvarům, texturám a barvám. Toužila jsem stát se návrhářkou. Ale život někdy rozprostře jinou cestu, než jakou si naplánujeme.

Na dlouhých třináct let jsem odložila tužku. V tichosti. Kreslení zmizelo z mého života tak, jak se potichu ztrácí sny, které jsme kdysi milovali. Pracovala jsem, žila běžný život – a až po těch letech jsem pocítila v prstech starý, známý neklid. Vzala jsem znovu do ruky tužku – a byl to návrat, který změnil všechno.

Začala jsem opět od zvířat, která jsou mi nejbližší. Ale tentokrát jsem toužila po barvě, po výrazu, po životě ve vrstvách pigmentu. Objevila jsem suché pastely – médium, které mi dovolilo malovat nejen tvary, ale i emoce. V roce 2012 vznikl můj první barevný portrét vlka. A s ním i nová etapa. Učila jsem se techniku, hledala vlastní výraz a trpělivě skládala obraz za obrazem.

Tvorba mi začala zabírat čím dál více času – a s tím i rostl sen, že by to mohlo být víc než jen koníček. V roce 2020 jsem udělala největší krok svého života: opustila jsem zaměstnání a rozhodla se žít uměním naplno.

Od té chvíle kreslím na plný úvazek – srdcem, duší, každým tahem. Každý portrét je pro mě příběhem – nejen zvířete, ale i Vás, kteří si ho necháváte vytvořit. Jsou to vzpomínky, láska, emoce.

Díky Vám mohu tvořit svět, kde pastelka ožívá a kde se obraz stává něčím víc než jen kresbou. Děkuji, že mi dáváte tu možnost.